Avicularia geroldi

Avicularia geroldi je nádherný zástupce z čeledi Aviculariinae. Je velmi oblíbený jak pro své zbarvení, tak pro svou klidnou povahu. Prakticky nikdy se nesnaží kousnout a staví si krásná, sofistikovaná hnízda u stropu terária. Toho mít prostě musíte. Pojďme kouknout jak na ně.

Existují chovatelé, kterým Avinky prostě nejdou. Ne snad že by daný chovatel dělal někde chybu. Jim se prostě nechce. Zkusím to vysvětlit, ať nejsem za vola. Tyhle holky prostě umí být doopravdy náladové. Tu se jim nelíbí tamto, tu zase ono a když dojdou k názoru, že je jim odepřeno právo na radost, urazí se a umřou. Fakt jsem viděl malou Avicularia minatrix, která po lehkém vyrušení začala běhat dokola po obvodu kulaté krabičky a asi po 8 kolečkách spadla na dno a byla mrtvá. Kdykoliv to odpřísáhnu a jsou na to svědci. Já tě, milý čtenáři, neodrazuju od chovu těchto nádherných zvířat. Pouze nabádám k tomuto: Chovej se k nim jako k princeznám. Neser je, dělej pro ně 2x více než pro ostatní pavouky, mluv na ně, ros je, krm je menší potravou než by bylo třeba, top jim a ony se snad rozhodnou, že jsi hoden. Když ne, … 🙂 Mám pro tyhle mršky velkou slabost a pravděpodobně jsou Aviculáriinae mou nejoblíbenější čeledí. Tak je chovejte s úctou a dobře:

1. Výskyt: Brazílie, Venezuela, tedy vlhké a teplé pralesy Jižní Ameriky.

2. Chov: Je to stromový pavouk, terárium tedy orientujeme na výšku. 30 x 30 x 40 cm.

3. Teplota a vlhkost: U Avicularií všeobecně mi vždy fungovalo: ráno zapnout žárovku a topit jim na konstantních 26 – 28 stupňů. Noční pokles na pokojovou teplotu, ne pod 20. Vlhkost okolo 75-80 procent. (To v praxi znamená, že jsem jim večer zarosil terárko, postříkal pavučinku, aby se mohly ty potvory napít a nechal jsem je v klidu.) Trochu jiný přístup jsem volil u mláďat. Méně rosení, zhruba každé 3 dny. Opět část vody na stěny, část na podkladovou vatu a pár kapek na pavučinu. 

4. Povaha: Lidé mají tendenci brát si je před kamarády na ruku, protože prakticky nekoušou, ale myslím, že právě to je štve nejvíc. Mají prostě rády svůj klid. K bourání hnízda jsem přistupoval opravdu jen v krajních případech, fakt to nemají rády. 

5. Krmení: Avicularie není žádný zabiják. Jako mládě se dovede vyděsit i z přiměřeně velkých cvrčků, šváby mi většina mých holek ani nebaštila. Ideální jsou proto nejmenší cvrčci pro mláďata, případně octomilky, pro dospělce smýkaný hmyz v létě, cvrček na zimu.