Brachypelmy a Tliltlocatl
- Rod Brachypelma je asi nejnostalgičtějším pavoučím uskupením české teraristiky. Vlastně bych chtěl znát procentuální poměr teraristů, kteří si jako prvního pavouka koupili albopilosu nebo jiného zástupce tohoto rodu. Málo jich není 🙂 Rozhodl jsem se tento text psát společně pro celý rod, protože v rámci druhů je jen velmi málo rozdílů v chovu těchto krásných zvířat. V nedávné době došlo u Brachypelem k poměrně dramatické taxonomické revizi, která některá zvířata přejmenovala a jiná zařadila do nového rodu – Tliltlocatl. Proto nebuďme zmatení, pokud uvidíme Brachypelmu smithi, podobající se Brachypelmě anitha nebo Brachypelmě hamori. Jedná se o jedno a to samé zvíře s aktuálním jménem hamori. Stejně tak matoucí může být i popisek Tliltlocatl albopilosum, kahlenbergi či vagans – bývalé brachypelmy. Tyto změny jsou otravné a matoucí, ale pravděpodobně jsou konány na základě vědeckých zkoumání a přináší nám lepší vhled do systematiky pavouků. Proč to tak okecávám? Mladší teraristé nemusí znát oba názvy a starší nemusí být ochotní používat nové. Asi je všeobecně prospěšné, když si čas od času připomeneme, jak to bylo a jak to je. Přes tyto všechny boty se Tliltlocatl i Brachypelma stále chová v našich teráriích ve stejných podmínkách, a tak můžeme na další web českého internetu napsat ty vousaté pravdy znovu. Jak chvat Brachypelmu / Tliltlocatl:
- Terárium: Jsou to pozemní pavouci, nijak intenzivně nezapřádají, nijak zvlášť nehrabou. Terárium tedy volíme 30 x 30 x 30 cm s nižší vrstvou substrátu. Úkryt, miska s vodou. Klasika. Prostor před úkrytem necháme volný, tito pavouci si rádi utkají koberec, na kterém baští a svlékají se. Kytičky, lebky a jiné dekorace jsou zbytečné. Většinou je zamotají do pavučiny někam do rohu terária.
- Teplota: Výskyt těchto pavouků je poměrně široký, ale jedno mají všechny lokality společné. Je na nich sucho a teplo. Brachypelma Vám bude krásně prosperovat v pokojové teplotě a nijak jí to neublíží. Když ji ale dáme vybrat a zvedneme z jedné strany teplotu, bude se náš osminohý přítel zdržovat vždy blíže ke zdroji tepla. Teplotu bych tedy držel přes den na 28-32 °C, v noci nechal spadnout. Mějme na mysli, že Mexico, Nikaragua nebo Acapulco nejsou zrovna za polárním kruhem.
- Vlhkost: Sucho, sucho, sucho. Jen ta miska s vodou smí být orosená 🙂
- Krmivo: Cvrčci a smýkaný hmyz.
- Chování: Brachypelmy, Tliltlocatlové… Prostě tady ti jsou klidní. Málo kdy se pokusí kousnout nebo jen pohrozit. Nebezpečí se ale skrývá jinde. Jihoameričtí pavouci byli od Matky přírody vybaveni takzvanými abdomenálními chloupky. To jsou maličké chloupky na jejich zadečku, které dokáží napáchat velikou paseku. Třením zadních nohou o zadeček dokáží tito výtečníci vykopávat doslova obláčky a chomáčky jedem napuštěných harpun se zpětným hrotem. Věřte nebo ne, v kůži to není nic příjemného. Navíc je prokázána časem se snižující tolerance na tento druh obrany. Dříve nebo později si prostě vypěstujete „alergii“ a z nepříjemného svědění se může stát ošklivý zánět kůže. Nemluvě o tom, co dokáže takový chloupek například v oku. Bacha na to!!! Jako první pomoc mi nejlépe pomáhalo mechanické odstranění pomocí izolepy (prostě nalepit na poškozené místo a strhnout), což jde na oční bulvě blbě. I přes jejich krotké chování proto provádějte manipulaci s nimi jen v případě nutnosti a s dlouhým štětcem nebo pinzetou.